Asi by sis to měl k tomu pustit...

Babička ... tak rád na ni vzpomínám nebo vlastně ne... Ta vůně čerstvých rohlíku mě vždycky ráno probudila. 

Měla mě ráda a já ji. Možná se mi snažila dát to, co ona neměla myslím, že to tak dělá většina lidí, co tě mají rádi asi je to správně ne? Jenže v každé bytosti je vždycky něco co bolí. 

Vždycky se s tím snažíme nějak vyrovnat a každý z nás po svém. Babička pila... Hmm nevěděl jsem nebo jsem dlouhou dobu nechápal dědu, proč je na ni tak zlý teď když tady babička není, to vím. 

Miloval ji a trápilo ho, když ji viděl zase pít. Zklamala mě? Poučím se z toho? 

Proč, když něco skončí, myslíme, jen na to dobré, ale ty špatné vzpomínky si znovu nepřehrajeme. 

Růžovej svět co...

Aby ses cítil jako já, pusť si to k tomu...

Vždycky jsem se snažil mít oba rodiče rád stejně. 

Teď otázka jde to? Když vzpomínám na dětství snažím se vybavit si dobré chvilky a pokaždé se přistihnu s úsměvem. 

Usmíváš se teď taky? Jenže co když je těch špatných kapitol života víc, než těch dobrých. Dá se potom žít šťastný život? 

Dá se vymazat minulost? A je to vůbec dobře?

 Není lepší se poučit z chyb, co se staly?

Nemusíš si to pouštět, ale pusť...

Směješ se rád? Každý by asi chtěl. Ale co když tě nic netěší, nemáš kde úsměv brát. Důvodů je spousta že... Jak se s tím ale vyrovnat. Bolí to někde uvnitř tebe.

On se smát chtěl, ale nevěděl jak, divný co. Nikdy jsem ho neslyšel se smát, trápilo mě to. Už jsem ho neviděl dlouho, změnil se. Teď už se směje pořád. Drogy, jeho pomocník jak se smát. Vyčítám si to? Možná jo. Každý má volbu, každý si vybere svoji cestu, jak se smát, on si vybral tohle. Třeba je šťastný... třeba...

Proč někdy pláčeme a smějeme se zároveň? 

To je neumíme rozhodnout? 

Proč mi tečou slzy a přitom se usmívám jako malý. 

Míchá se toho tolik dohromady.

Růžovej svět co...

Do toho...

Nechápu sám sebe, je ve mně tolik smutku, ale snažím se působit vždy radostně. Možná nechci, aby mě někdo litoval. Jen občas mi chybí všechny moje pocity někomu říct, svěřit se.

Chtěl jsem vždy mít dobré známky ve všem vynikat, být ten nejlepší. Každý den jsem dřel a učil se. Prostě mi to přišlo jako dobrá věc, být premiant třídy, strašně mi ubližovalo, když jsem nebyl nejlepší. Chtěl jsem, aby na mě byli ostatní z rodiny pyšní. Byla to chyba. Dělal jsem to kvůli ostatním ne kvůli sobě. Musel jsem skončit s věcmi, co mě bavili, abych se zavděčil těm, kteří by se spokojili i s průměrným synem, vnukem...

Myslím si, že jsem jiný nebo možná divný nevím. Radši budu žít s dvěma tvářemi než všem ukázat tu pravou, zranitelnou, citlivou a čistou tvář.

Růžovej svět co...

Moje oblíbená

Udělali jsme se teď takový zvyk. Scházíme se v malé kavárně kousek od nás. Povídáme si tak, jako nikdy. Tolik jsem toho o ní nevěděl. 

Jsem za ty dny tak rád. Chtěl bych jí to všechno říct, ale pokaždé mi moje slova zmrznou v ústech... Proč?

Jednou jsem se jí zeptal, jak se vlastně poznala s dědou. Viděl jsem její úsměv na tváři a věděl jsem, že přijde dlouhý příběh o jejich životě. 

Seděl jsem v té malé kavárně a s úsměvem si představoval vše co říkala. 

Mám tě rád babi...

Růžovej svět co...